A máme tady druhé pokračování naší stavby kombatového samokřídla. Čekali jsme 2 týdny a tentokrát ke stavbě využili celý sobotní den. Asi se Vám zdá zvláštní, že stavba probíhá po dnech, když jsou mezi námi tací, kteří dokáží kombátka postavit i za jednu noc. Důvod je jednoduchý, my to bereme jako zábavu a s Petrem si to užíváme, stavíme 2 křídla najednou a máme jedny nástroje a hlavně zkoušíme jinou technologii, která by mohla ušetřit hmotnost a snad zajistí dostatečnou pevnost. Lepidla a pryskyřice nám tvrdnou delší dobu a proto nám vše trvá tak dlouho. Téměř celou sobotu jsme měli volnou pro stavbu, jelikož naše drahé polovičky Marťa a Zdenička byly v Toulcově dvoře na akci Den země (taky jsem tam za nimi na chvíli zaskočili a užili si bohovsky smradlavého kozla ha ha ha). Ráno jsem odvezl Marťu na akci a jel vyzvednout Petera, aby jsem si mohli dát večer i trochu alkoholu a on nemusel řídit. Cestou jsme se stavovali do Hornbachu, kde Peter objevil zajímavý kufr na nářadí, který by bylo možné vozit s sebou na lítáni, jelikož by se do něj měla vejít i vysílačka, ale bohužel chyběl 1 cm na výšku, tak z nákupu sešlo. Nicméně cestou ke mě jsme se stavili k Milanovi Nesovi, protože nám chyběly chirurgické rukavice. Při práci s laminovací pryskyřicí se člověk musí dávat pozor. Nakonec byla práce natolik čistá, že jsme se nyní nepoužili, ale ještě se budou jistě hodit.
Po poslední stavbě jsme zkontrolovali pevnost spoje dvou polovin a UHU POR je prostě super. když se nechá důkladně zaschnout tak drží perfektně. Docela mi to potvrdila i zkušenost se záletem Predátora, který byl lepený LA tmelem a při záletu 2 exponovaná místa v lepeném spoji povolila a tak jsem opravu provedl právě za pomoci UHU PORu a pak už spoj drží jako židovská víre, bez urážky :).
Konečně jsme dorazili domů a začali pracovat na křídlech. První věcí bylo vyměření místa pro serva, která chceme mít co nejvíce nahoře kvůli těžiště a po té vytvoření otvorů. Na vytvoření otvorů je možné použít spoustu různých osvědčených postupů jako například vyřezání pájkou s okem vytvarovaným podle tvaru serva, vyřezání a vyškubání pomocí kleští.Já když jsem posledně stavěl F3K Isis, tak jsem otvory vyfrézoval pomocí ruční frézky a tento postup jsem zvolil i zde. Tudíž jsme na Dremel 4000 nasadili flexibilní hřídel, do ní jemnou frézku, otvor serva obřízli ostrým skalpelem pak pomocí frézky opatrně frézovali tak, aby servo pěkně a natěsno sedlo do otvoru a zároveň bylo srovnané s horní hranou. To se nám dle mého názoru povedlo velice dobře a díky tomu, jak jsou námi zvolená serva tenká zůstalo v křídle i přes jeho nízký profil spousta materiálu. Ačkoli zůstalo v křídle spousta materiálu, na podlaze bylo taky materiálu více než dost a to ne jen na podlaze, ale také na našich hlavách a podobně. Tohle vidět má milovaná žena, tak jsem synem i dcerou smrti :).
V tuto chvíli máme za sebou práci, která je produkuje nejvíce nepořádku, tudíž je nejlepší ten bílý "bordel" uklidit a pak se vrhnout na dost zásadní piplačku, která jde docela pomalu.
Na křídlo jsme si překreslili čáry, kam chceme umístit výztuhy. A zde jsme u zásadního rozdílu, který je v naší stavbě oproti standardním postupům. V návodu od křídla Tomahawk II se jako výztuhy používají laminátové tyčky (Důvod? Nejsou křehké a při boji se tak snadno nezlobí. Někteří používají uhlíkové tyčky nebo pásnice.). My jsme podle Jakuba zvolili experimentální metodu vyztužení pomocí uhlíkových uhlíkového rovingu, který jsem zakoupil u pana Vaňoucha, jelikož jiné prodejny tento sortiment běžně nevedou. Do křídla jsme provedli zářez shora i zdola a roving do daného zářezu zatlačili pomocí špejle (s tou mi to osobně šlo nejlépe). U náběžky jsme do zářezu dali pro jistotu svazky rovnou 2. Bylo to trochu zdlouhavé a jak jsme se soustředili, bylo všude naprosté ticho.
Na obrázcích vidíte roving již zatlačený do EPP. Křídlo je zatím stále neuvěřitelně gumové. Je až k nevíře si představit, že po všech operacích bude dostatečně tuhé. Křídlo na horní fotce je to mé.
Zde je Peterův krasavec.
Konce rovingů vylézající na konci křídla. Dle našich předpokladů ze sebe roving v drážce vytvoří malou stojinu.
Jakmile jsem do všech štěrbin natlačili roving, přišla na řadu malinko obávaná procedura a to je prosycení rovingů epoxidem s tužidlem. Používáme standardní L285. Namíchanou směs jsme natáhli do 20ml stříkačky a nasadili žlutou jehlu (díky Pišto za jehly). Nasadili jsme jehlu na začátku drážky a postupně a hlavně jsme prosycovali s tím, že jsme se snažili zároveň roving jakoby neustále napichovat. Vždy jsme počkali než se epoxid prodral až napovrch a neustále jsme se snažili kontrolovat dostatečné prosycení.
Jelikož je křídlo stále naprosto gumové, není možné jej pak odhodit někam bokem, ale musí se zase uložit do potřebného tvaru/zkroucení/negativního vzepětí, zatížit a pak čekat minimálně 24 hodit, než vše důkladně vytvrdne a tím se zachová požadovaný tvar.
Celou dobu mi v hlavě hlodala myšlenka, že to nebude dostatečně pevné. A jak to dopadlo? To se dozvíte příště.
